Poštovní psi

Během první světové války se k doručování zpráv na frontě používali poštovní psi.

Ačkoliv koncept poštovních holubů je velmi znám, o poštovních psech se všeobecně moc nemluví. Ačkoliv komunikace prostřednictvím telegrafu byla již známa a používána, potřebné dráty padli většinou za oběť hned v první vlně útoků kdekoliv na frontě a proto se na ně nedalo po většinu času spolehnout.

Roli (tehdy ještě značně nedokonalé) techniky tedy převzali buď lidé, holubi a nebo právě psi!

Významnou roli hráli poštovní psi (vedle jinak specializovaných psů) během první světové války a to ve všech zúčastněných armádách. Přednost čtyřnohých poslů byla především v tom, že dokázali urazit relativně dlouhé vzdálenosti za velmi krátký čas a to i v nesmírně komplikovaném terénu. Obvykle se zpráva doručovala na vzdálenost delší než 4 míle (cca 6,5 km) což dokázal poštovní pes na frontě urazit zhruba 4x rychleji než člověk (nehledě na to, že lidský kurýr cestou většinou zemřel). Na rozdíl od poštovních holubů dokázali psi fungovat za každého počasí a v kteroukoliv denní dobu. Naproti tomu vůči lidem měli výhodu menších rozměrů a větší mobility (bylo mnohem těžší je spatřit či zasáhnout a dokázali hravě překonávat ostnaté dráty a zaplavené krátery v bitevním poli, které navíc bývaly často zaplavené).

Poštovní pes standardně disponoval na obojku upevněným vodotěsné pouzdrem na zprávy. Dále vzhledem k tomu, že první světová válka se vyznačovala hojným používáním jedovatých plynů, byla většinou součástí polní výbavy poštovních psů i plynová maska, která jim umožňovala přežít i v zamořeném prostředí.

Zajímavým psím válečným veteránem (byť ne poštovním) byl např. bulteriér – seržant Stubby, který dokonce hodností o jednu úroveň převýšil svého majitele Roberta Conroye a teoreticky mu tedy mohl rozkazovat.

Známí poštovním psem se stal také Rags

Jeden příběh francouzského poštovního psa, který zachránil skoro 200 Francouzů, jsme pro Vás přeložili z Nationalgeografiku a můžete si ho přečíst níže.

Satan

Během roku 1916 při bitvě o Verdun se malý kontingent francouzských vojáků ocitl v obklíčení německých vojsk.

Vedení francouzských vojsk jim vzkázalo, že jim nezbývá než držet pozici, dokud jim nebudou moci poslat posily. Několik dní se Francouzům dařilo vzdorovat Němcům, ale nikdo jim na pomoc nepřicházel. Telefonní i telegrafní dráty byly zničeny a žádní poštovní holuby jim již nezbývali, aby mohl poslat jakoukoliv zprávu.

Vypálený a krátery zvrásněný terén za jejich zákopy byl příliš odhalený a neposkytoval žádnou překážku, za kterou by se mohl případný lidský kurýr krýt před nepřátelskou palbou. I přesto to celkem 7 statečných mužů zkusilo a zaplatilo za to svým životem. Ačkoliv se jednomu poštovnímu psovi podařilo tento terén již 7x úspěšně překonat a doručit zprávu i on byl nakonec zabit.

S docházejícími zásobami jídla, munice a vyhasínající nadějí na přežití vzdorovali Francouzi dalšímu útoku německé artilerie kombinovaného s dávkami z kulometů obleživších vojsk. Francouzi opatrně vykukovali ze zákopů a kontrolovali, zda-li se neblíží nepřátelská steč. Velké černé zvíře se hnalo směrem k nim. Z dálky bylo obtížné přesně určit, co je to za čtyřnohou bestii, která se k nim valí. Zvíře mělo obludnou plynovou masku a na hřbetě cosi připoutaného, takže vypadalo skoro jako by mělo křídla.

V tom jeden z psovodů jménem Duval poznal v bestii jednoho ze svých zvířecích svěřenců – poštovního psa jménem Satan. Duval na psa zavolal. Přeskakujíc krátery v zemi Satan uháněl směrem k hlasu svého psovoda tak rychle, že mnozí později přísahali, že letěl.

Němci začali po psovi ihned nelítostně pálit ze všeho, co měli k dispozici ve snaze zastavit ho. Ale Satan pořád běžel dál, přesně podle naučeného vzorce kličkoval po bojišti zatímco kulky kolem něj prořezávali vzduch a kusy země a šrapnelů kolem něj lítali na všechny strany.

Najednou ho zasáhla kulka a pes klopýtl. Další ho trefila do nohy, přerazila jí a pes opět zaskomíral. Tentokrát již padl na zem.

Když Duval viděl jak se jeho pes skácel, vyskočil ze zákopu a ještě jednou na Satana hlasitě zavolal. Během několika sekund byl Duval zastřelen ale Satan slyšíce hlas svého pána zmobilizoval všechny své zbývající síly, zvedl se ze země a opět se rozběhl. Tentokrát po třech, čtvrtá,již chromá, noha plápolala bezvládně vzduchem. Zvládl doběhnout až do bezpečí francouzských zákopů.

Francouzi zvedli kulhajícího psa a opatrně mu sundali masku. Z obojku mu sundali pouzdro se zprávou a přečetli si její obsah: ,,Pro boha vydržte, zítra vám přijdeme na pomoc“. Na zádech měl Satan připoután popruh, který měl po každé straně jeden malý košík s poštovním holubem.

Francouzský velitel načrtl dva identické nákresy nepřátelských pozic okolo. Nákresy byly připnuty do malých železných trubiček připoutaných k holubím nohám. Oba holuby se zprávou Francouzi vypustili a ti se vznášeli k oblakům. Němečtí snipeři na ně však čekali. Kulka si našla prvního holuba a ten se zřítil zpět k zemi ale druhý holub nějakým zázračným způsobem prolétl salvou a pokračoval v letu směrem ke svému holubníku.

Za nedlouho byl slyšet řev francouzských zbraní. Zpráva byla doručena.