Netopýří bomba

S nápadem přišel jeden Americký zubař Lytle S. Adams. Během své dovolené v Mexiku byl fascinován netopýry a ihned jak slyšel o útoku na Pearl Harbour, tak přemýšlel, jak to Japoncům oplatit.

Jeho nápad zněl zcela jistě divoce už tenkrát, ale po hlubším prozkoumání dával smysl i americkým úřadům a nainvestovali do něj v té době více než 2 miliony dolarů.

Logika byla jasná: v podstatě veškerá obydlí Japonců byla tvořena z velice hořlavých materiálů (papíru, bambusu či dřeva), pokud by se v nich podařilo založit byť i malý požár, dům ve velmi krátké době lehne popelem.

K tomuto účelu se nejlépe hodil právě netopýr. Netopýři mají velkou nosnost (matky v přírodě nosí někdy i dvě mláďata zavěšená během letu) a navíc jim orientace ve tmě nedělá žádný problém. K odpočinku vyhledávají tmavá místa a tak v případě vypuštění nad městem ,většinou, zalezou někam pod střechu. Navíc netopýrů v té době byla v každé větší jeskyni hojnost a dobře se skladovali (stačilo je dát ke kostkám ledu a netopýři se sami uvedli do fáze hibernace) Poté stačilo již jen osadit každého netopýra malou napalmovou náloží s časovým spínačem, přijít s padákovým mechanizmem pro bombo/klec na padáku a důmyslná netopýří bomba byla na světě.

Díky své unikátní naváděcí schopnosti dokonce předčila tato netopýří bomba i účinnost klasických konkurentů své doby. Klasická bomba dokázala rozpoutat cca 167 – 400 požáru zatímco netopýří variace dokázala 3.625 až 4748.

Jendou došlo dokonce k nechtěnému vypuštění ,,odjištěných“ netopýrů a ty udělali na základně v Carlsbadu pěknou paseku (odnesla to jedna budova, nádrž na palivo a džíp velícího důstojníka).

K velké libosti ochránců zvířat však netopýří bombu zastínil vývoj nukleární nálože a nebylo pro ní již nadále v dohledné době využití a výrobní projekt byl po 30 odpalech zrušen.

Zdroje pro tento fakt: (ENG – wiki.org) (ENG – theatlantic.com)